MTB Nežichov

Král Šumavy 2010 aneb jak jsem si ho konečně užil

Tak se rok zase sešel s rokem a je tu poslední májový víkend a to znamená, že v pátek naložíme své dvoukolé miláčky a vyrazíme směr jih. Klatovy jsou již posedmnácté dějištěm cyklomaratonu horských kol „Král Šumavy“. Jedná se asi o ten nejtradičnější a nejmasovější závod tohoto typu u nás.
Nasedám k Martinovi do dodávky, nálada naší čtyřčlenné posádky je opatrně optimistická a ani několik přívalových dešťů během cesty nás nerozhodí. Na Šumavě prší již téměř celý týden, bahno bude a bude ho dost. V hloubi duše asi každý z nás věří předpovědi o sobotním polojasnu. Na prezentaci a při ubytování už nasáváme tu neopakovatelnou atmosféru. Jsme tu sice všichni již po několikáté, ale stejně cítím tu sílu, že každý ročník je prostě originál. Rozhodli jsme se změnit tradici a vyměňujeme čínskou kuchyni za italskou, těstoviny budou tím nejlepším pohonem na trati. Podařilo se mně zkontaktovat kamaráda Petra, pravého Klatováka, vášnivého potápěče a světoběžníka, aby s námi strávil večer. Dlouho jsem ho neviděl, ale obrovská pohoda a klid, která z něho vždy čišela stále funguje. To je to pravý co jsem potřeboval. Lehký neklid mě opouští, a dokonce se začínám na zítřek hrozně těšit.
Ráno, poslední bufet, převlek do cyklohávu, krátké rozjetí, nacpat kapsy a už stojíme s Martinem ve třetí řadě za startovní páskou.
7.30, výstřel a jdeme do toho. Balík o počtu sedm set kusů se valí z Klatovského náměstí, 105 km, 2.500 nastoupaných metrů, a blátivá Šumava s několika brody si to s námi rozdá. Balík se letos neuvěřitelně rychle trhá, a od 15 km jedu sám. V několika delších výjezdech vidím před sebou skupinku, kde rozeznávám náš klubový dres. Martin není daleko přede mnou. V polovině závodu jsem konečně členem asi pětičlenné partičky. První gel zařazuji až ve dvou třetinách tratě, jeden z diváků mně hlásí „52“. Tak to se mně ještě nepovedlo. Vidina první padesátky ve mně probouzí tu správnou cyklistickou žízeň a jedu znovu sám a vůbec to nevadí. V těžkém stoupání na 90 km předjíždím další soupeře, a cítím, že to je nadoraz, ale že to vydrží.
Konečně cíl a letos to snad ani tolik nebolelo. Opravdu mně to tedy sedlo se vším všudy, navíc počasí vydrželo bez deště. Je z toho 39.místo s časem 5:29 . Tak to je osobák. Martin šahal na dvacítku,nakonec je to skvělý 23tí plac a 5:19.
MTB Nežichov dvakrát v první padesátce na dlouhé, tak to tu ještě nebylo, navíc Pepa zajel na 70ti km trati v konkurenci 1.200 bajkerů 90 pozici v čase 3:45. Za zmínku ještě stojí, že na této trati měl královskou ambici Lukáš Bauer, který skončil nakonec druhý.
Po cestě zpátky probíhá tradiční výměna zážitků, jen škoda že jsme nebyli komletní v plném počtu, Ruda by se s námi jistě podělil o další unikátní obrazy z maratonu. Ale i tak tento ročník vejde do naší minihistorie jako velká pohoda bez jediného defektu a se super výsledkem.
Za sebe musím konstatovat „Že jsem si to opravdu užil“.

Odkazy: Fotogalerie, Výsledky, a spousta fotek na www.ktfoto.com

Komentáře zatím nelze přidávat !